Biologie varroázy

Varroáza na dospělých včelách

Dospělé samice Kleštíka včelího jsou poměrně velké (1,1 x 1,6 mm), a mají tvrdé načervenalé až tmavě hnědé tělo, které je zploštělé a oválného tvaru. Samečci roztoče jsou menší než samičky a jsou vidět zřídka, protože se nachází v plodových buňkách. Samičky kleštíka včelího se pohybují docela rychle, což jim umožňuje rychlý přesun dle potřeby. Když se přichytí na včely, mohou být i dobře maskovány, protože se mohou přichytit na břicho včely. Takto přichycení roztoče jsou špatně viditelní pro oko včelaře a proto, se může napadené včelstvo jevit jako včelstvo zdravé. Roztoč přichycený na dospělé včele se živí hemolymfou (včelí krví), což mimo jiné včelám odebírá potřebné vitamíny. Tímto mohou roztoči dosáhnout vysoké populace velmi rychle.

Kleštík včelí se drží dospělých včel obvykle 7 dní, a to do té doby, než naklade vajíčka do nezavíčkované včelí buňky se včelí larvou. Pokud však včelstvo nemá po tuto dobu žádný vhodný plod, může se kleštík držet včely medonosné mnohem déle. Velmi malé množství roztočů je zabito samotnými dělnicemi. Studie ukázaly, že Kleštík včelí může přežít bez parazitování na včele medonosné pouze pět a půl dne, ale přisátý na včele, pak přežívá dlouho dobu, protože je schopen přežít na včele celou zimu i když včely nemají žádný plod.

Roztoči mohou dosahovat vysokého počtu ve včelstvu i přesto, že na dospělých včelách se nachází pouze několik málo jedinců Kleštíka včelího.

Roztoči se šíří mezi včelstvy na stanovišti přes včelařské zařízení, které je společné pro všechny včelstva a také tím, že oslabené včelstva varroázou jsou rabována silnějšími včelstvy.

I přesto, že byl kleštík viděn na ostatním hmyzu, tak se kleštík může reprodukovat pouze na včelím plodu.

Varroáza včelího plodu

Níže na obrázku je zobrazen životní cyklus Kleštíka včelího, který způsobuje varroázu. Dospělé samice vlezou do buněk asi 20 hodin před jejich uzavřením. Do třubčích buněk pak 40 hodin před jejich uzavřením. Kleštíci preferují buňky trubců. Z toho plyne, že u trubčích buněk je 8 – 10 krát vyšší pravděpodobnost, že obsahují varroázu, než u buněk dělnic.

Po vstupu do buňky se samice roztoče přesunou až na dno buňky a ponoří se do potravy larvy. První 4 hodiny je roztoč omezen a živí se pouze larvární potravou následně se začne krmit hemolymfou (včelí krví) na prepupa (poslední stádium larvy).  Na larvě a někdy jsou někdy vidět malé bílé tečky což je stolice roztoče.

Roztoč položí své první vajíčka 60 – 70 hodin po tom, co je buňka uzavřena. Kleštík včelí obvykle klade 5 – 6 vajíček z niž se obvykle líhne první jako sameček a zbylé jako samičky.

Po nakladení vajíček roztoč (šestinohá larva) prochází dvě stádia (protonymph a deutonymph) než se z nich stanou dospělí jedinci a než získají dospělý tvar těla.

Obvykle ale jen ze 2 – 5 vajíček se úspěšně vylíhnou jedinci, kteří prodělají kompletní vývoj.  Asi po 7 dnech jsou samečci již pohlavně zralí a samičky po 9 dnech. Přičemž místo s fekáliemi matky roztočů slouží jako orientační bod. Samečci po spáření ještě v buňce hynou a oplozené samičky se uchycují na včele dokončující svůj vývoj.

Vzhledem k tomu, že ne všechny nové samičky přežijí, je míra reprodukce jen o 1,3 roztoče (samička) vyšší. Tento poměr pak klesá v případě, kdy je včelí buňka napadnuta více roztoči.

Kleštík zhoubný – Varroa destructor

Kleštík zhoubný (Varroa destructor Anderson & Trueman, 2000), někdy označovaný také jako kleštík včelí, je jedním z nejvýznamnějších parazitických roztočů včel, způsobující závažné onemocnění – varoázu. V posledních desetiletích je tento škůdce hlavní příčinou oslabení a úhynů včelstev nejen v České republice, ale po celém světě.

Terminologie a české názvy

V odborné literatuře o včelařství se vyskytuje několik variant českého názvu tohoto parazita:

• Kleštík zhoubný – navržen RNDr. Antonínem Kůrkou (2005), publikace: České názvy živočichů VI. Pavoukovci (Arachnida) II. Roztoči (Acari).

• Kleštík včelí – používán doc. Ing. Antonínem Přidalem, Ph.D. (2006, 2007), publikace: Odborná včelařská terminologie, Parazitismus, nemoci včel a názvosloví živočichů či Vysvětlení nomenklatoriky a taxonomie čeledi Varroidae (kleštíkovití).

Ostatní běžně užívaná označení jako roztoč Varroa, roztoč včelí, nebo včelík zhoubný jsou odbornou komunitou považována za méně vhodná či dokonce nesprávná.

Popis parazita Varroa destructor

Dospělé samičky kleštíka jsou viditelné i pouhým okem:

• Velikost: 1,1–1,5 mm délka a 1,5–1,9 mm šířka

• Tvar: příčně oválné, s výrazně lesklým, tvrdým nečlánkovaným štítkem

• Barva: zpočátku žlutobílá, postupně přechází do červenohnědé až tmavě hnědé

• Samičky mají osm krátkých noh, které jsou zakryté ochranným štítem

Dospělí samečci jsou výrazně menší (cca 0,8 mm), světlejší (šedobílí) a mají měkký tělesný kryt. Samečci jsou krátkověcí a hynou ještě během svého krátkého života uvnitř buňky.

Vývojový cyklus Varroa destructor

Roztoč prochází složitým vývojovým cyklem pevně vázaným na vývoj včelího plodu:

1. Foretická fáze: Oplozené samičky tráví několik dní přichycené na těle dospělých včel (dělnicí či trubců).

2. Reprodukční fáze:

   • Do nedávno opouštěných plodových buněk vstupují samičky krátce před zavíčkováním (cca 40 hodin před u trubčího plodu, cca 18 hodin před u dělničího plodu).

   • Po zavíčkování se přisají na larvu a živí se jejím tukovým tělískem (nikoli hemolymfou, jak se dříve mylně uvádělo).

   • Asi třetí den po zavíčkování roztoč odkládá 2–5 vajíček ke stěně buňky.

   • Z vajíček se líhne šestinohá larva kleštíka, která postupně prochází několika stádii – protonymfa a deuteronymfa.

   • Samečci dozrávají po 7 dnech od nakladení, samičky přibližně po 9 dnech.

   • Páření roztočů probíhá ještě uvnitř buňky. Samečci krátce poté umírají, zatímco oplozené mladé samičky opouštějí buňku společně s vylíhnutou včelou.

Vliv na zdraví včelstva

Ektoparazit Varroa destructor se živí tukovým tělesem včely, což vede k významnému oslabení jejího imunitního systému, zkrácení délky života a značnému omezení schopnosti přežít zimní období. Kleštík také působí jako vektor nebezpečných virových infekcí (například virus deformovaných křídel, akutní virová paralýza aj.).

Přežívání kleštíka během zimy

Samičky kleštíka mají schopnost přežívat přes zimní období na těle včel až 200 dní. Během zimování je přirozená mortalita kleštíka přibližně 10 %, což lze identifikovat analýzou zimní měli na dně úlu. Podle počtu uhynulých kleštíků v měli se odhaduje intenzita napadení včelstva.

Ošetření včelstev proti varoáze

Pokud máte podezření na napadení včelstva kleštíkem, je důležité včas diagnostikovat situaci a přistoupit k ošetření schválenými veterinárními přípravky. Zachování zdravých včelstev představuje pravidelné kontroly včel, preventivní opatření i případný včasný zásah.

Kleštík zhoubný představuje vážnou hrozbu nejen pro jednotlivé včelaře, ale i pro celkovou stabilitu včelstev v přírodě. Jedinou cestou, jak minimalizovat dopady tohoto parazita, je prevence, informovanost včelařů a odpovědný přístup každého, kdo se včelám věnuje.