Proč zůstávají úly na podzim prázdné a jak tomu předejít

Zimní období představuje pro včely nejtěžší část roku. Během podzimu mají mnohá včelstva zásoby potravy a silnou sestavu, přesto se často stává, že s příchodem jara jsou úly prázdné nebo zbydou jen malé shluky včel. Příčin, proč se to děje, je více – a většina z nich tkví v samotné biologii včelstva a v péči, kterou mu včelař věnuje během sezóny.

Proč včely v zimě hynou

Každé včelstvo vstupuje do zimy s určitou početností dělnic a s množstvím zpracovaných zásob cukru a pylu, ze kterých čerpá energii. Základním předpokladem úspěšného přezimování je přítomnost matky. Ta včelám poskytuje klíčový signál k udržování soudržnosti společenství prostřednictvím mateří látky – feromonu, jenž se mezi včelami šíří dotykem.

Pokud matka chybí nebo její produkce feromonu slábne, včelstvo ztrácí soudržnost a propadá neklidu. Dělnice zvyšují spotřebu zásob, což oslabuje jejich šance přežít až do jara. Ztráta matky je jednou z nejčastějších příčin náhlého úhynu jinak zdravého včelstva.

Vliv viróz a nemocí

I když má včelstvo matku, může ochabnout následkem virových onemocnění. Virózy zkracují život včel, což se v létě nemusí projevit – nově vylíhlé včely rychle nahrazují ty starší. V zimě však tato výměna neprobíhá, a pokud se krátkověké letní včely nedokážou proměnit v dlouhověké zimní, je úhyn na obzoru.

Dlouhověká zimní včela se od letní liší už ve stádiu larvy. Je krmena jinak než její sestry, vyvíjí se v jiném teplotním režimu a po vylíhnutí má i jinou pracovní náplň – nekrmí plod a šetří své síly. Pokud se tyto podmínky naruší, například vlivem vysokého výskytu virů, stresu nebo nesprávné výživy, podzimní generace dlouhověkých včel se nevytvoří a úl se postupně vyprázdní.

Varroáza – neúprosný nepřítel

Roztoč Varroa destructor zůstává jednou z největších hrozeb pro včelstva. I když je napadení během roku ošetřeno, následky způsobené parazitací se často projeví až v zimě. Oslabené včely nemají dost sil, aby se dožily jara, a kolonie se rozpadá.

K varroóze se přidávají další stresové faktory: nedostatek pylu v monokulturní krajině, přetížení stanovišť vysokou hustotou úlů nebo nevhodné hospodaření se včelstvy. V některých oblastech dosahuje hustota včelstev až 100 na km², což je z hlediska dostupnosti potravy i přirozené imunity kolonií problematické.

Oslabování včelstev a dopady byznysu s oddělky

Moderní trend časté produkce oddělků a nuceného obnovování včelstev sice přináší ekonomické výhody, ale z biologického pohledu znamená trvalý zásah do rovnováhy v úlu. Matečné včelstvo může na první pohled působit silně, avšak reprodukční zásah snižuje jeho schopnost produkovat dlouhověké zimní dělnice. Teplotní mikroklima v plodišti, které se mění i o desetiny stupně, hraje zásadní roli v řádném vývoji nové generace.

Výsledkem může být včelstvo plné mladých, krátkověkých včel, které se na konci zimy prostě „dožijí svého“ dříve, než je nahradí nová generace. Navenek to pak působí jako nevysvětlitelný úhyn.

Jak předejít zimnímu úhynu

Klíčem k úspěšnému přezimování je důsledná prevence. Včelař by měl chovat silná, zdravá včelstva s dostatečnými zásobami a pravidelně je ošetřovat proti varroóze podle aktuálních metodik. Neméně důležitá je pestrá pastva s dostatkem pylu, jenž je základním zdrojem bílkovin pro zdravý vývoj včel.

Důvěřujme přírodě, ale i vědě – pravidelné sledování zdravotního stavu včel, laboratorní rozbory měli, správné načasování ošetření a ohleduplné včelařské praktiky tvoří mozaiku, díky které lze minimalizovat ztráty. Silná a vyvážená včelstva jsou nejlepším základem pro zdravá jara.

Úhyny včelstev nejsou záhadou, ale důsledkem narušení jemně propojeného systému životních funkcí kolonie. Rozpoznání příčin a pochopení principů, které stojí za dlouhověkostí včel, je prvním krokem k jejich ochraně. Včelstvo není stroj – je to živý organismus, který vyžaduje rovnováhu a péči v souladu s přírodními zákonitostmi.

Zdroj inspirace: článek od Dalibora Titěry, VÚV, Dol.